HRAD STRAKONICE : BAVORSKÝ PALÁC

Kontakty

Městské informační centrum Strakonice

Zámek 1
386 01 Strakonice
tel.: 380 422 744

E-mail:
infocentrum@meks-st.cz

www:
www.strakonice.eu/content/informacni-centrum


 

Město Strakonice
Odbor školství a cestovního ruchu

Velké náměstí 2
386 21 Strakonice
tel.: 383 700 848
www.strakonice.eu 


GPS: 49°15'29.579"N, 13°54'4.320"E

 

 

Expozice muzea hradu uzavřeny 30. 6. 2018, provoz kapitulní síně a ambitu bude ukončen 31. 8. 2018 z důvodu rekonstrukce 2018-2021 v rámci 52. výzvy IROP.

 

Bavorský palác

Strakonický hrad je jedinečný tím, že v jeho budovách, zdech a uspořádání můžeme sledovat vývoj architektury od dvanáctého až do konce minulého století. Přes všechny proměny si zachoval výraz mohutného hradního komplexu a neztratil charakteristické znaky hradní architektury, chráněné soutokem dvou řek a hlubokým příkopem, kdysi napájeným z nedalekého rybníka.

Jihozápadní část hradního paláce patří mezi nejstarší a asi zde žili ve středověku první majitelé hradu z rodu Bavorů. V nejnižším podlaží románského paláce z 12. století je přístupná místnost sklenutá čtyřmi poli kleneb bez žeber na  středový sloup, dnes je pod úrovní terénu (tyto prostory jsou součástí vinárny Hradní sklípek).

Původní sídlo Bavorů mělo pevnostní ráz, který byl posílen dvěma věžemi. Jedna byla třípatrová, čtverhranná v jihozápadní části hradu. Vzhledem ke svému špatnému stavu byla  kolem roku 1800 stržena. Druhou je dnešní vyhlídková věž Rumpál. Hrad obklopovala kamenná hradba, která vedla na severu až k části, která byla v majetku řádu johanitů.

Původně šlo o dva paláce: starý a nový, avšak zastřešením vznikla nynější dvoupatrová budova, jejíž okna jsou z části arkýřová. Pod nimi stojí kamenný stůl, který podle řádových zvyklostí sloužil k rozdávání kaše potřebným. Po schodišti umístěném v rohu nádvoří můžeme zajít do Muzea středního Pootaví, které provede návštěvníky historií města a regionu od pravěkého osídlení až po současnost. Ojedinělé jsou expozice dudáctví jako důležitého fenomenu tohoto kraje a expozice připomínající výrobu tureckých čapek–fezů a zašlou slávu výroby zbraní a motocyklů ČZ.

V patře paláce se dochovala místnost s nástěnnou malbou, takzvaným kolem štěstí, a za ní hradní kaple se vstupním gotickým kamenným ostěním a hrotitými okny.

Tato ojedinělá výtvarná památka souvisí se stavebními počiny Bavora III. Světský motiv připomíná vratkost osudu a nestálou přízeň paní Štěstěny. Strakonická malba vznikla kolem roku 1310. Na kole štěstěny se ocitl i sám Bavor III. Na vrcholku jako zvíkovský purkrabí a respektovaný mocný šlechtic, záhy však po nástupu Rudolfa I. Habsburského na trůn jako zemský škůdce a oběť nečistého úskoku jiného šlechtice, aby opět vystoupal nahoru jako příznivec nového krále Jana Lucemburského.

Hradní palác na počátku 16. století rozšířil velkopřevor Jan z Rožmberka a dnes navazuje na budovu kapitulní síně a děkanství. Renesanční přestavbu a vzhled dokládá tzv. malý rytířský sál s trámovým stropem, erby na stěnách a s prejzovými kamny. Dalším dokladem renesanční přestavby hradu je arkýřová věž Jelenka, určená pro stolování panstva po lovech na jeleny ve strakonických revírech. Velká přestavba hradu z 15.–16. století určila současnou podobu. V době, kdy hrad ztratil vojenský význam, rozšířili hradní palác a přistavěli k  jižní stěně věž Jelenku. Ve třetím patře renesanční stavby se dochovala reprezentační místnost, která upoutá světlostí, výklenky, velkými okny a trámovým malovaným stropem s pozlacenými hřeby.   

Příslušnost velkopřevora k mocnému rodu Rožmberků připomíná fragment nástěnné malby zobrazující erbovní růži rodu. Zatímco se panstvo veselilo v Jelence, vysedávali panoši v předsálí zvaném mázhaus a čas si krátili malováním a psaním různých nápisů po zdech. Vedle mázhausu je dodnes zachovaná černá kuchyně, která je součástí prohlídky muzea.

Zajímavosti:

Medová kaše
Stejně jako na mnoha sídlech, kde sídlili páni z Rožmberka, se i ve Strakonicích podle pověsti zjevovala Bílá paní, dcera Oldřicha z Rožmberka. Jestliže se zjevila s úsměvem, znamenalo to štěstí pro obyvatele hradu, byla-li smutna, zemřel někdo z rodu Rožmberků. Na její paměť na nádvoří hradu podávali chudým u kamenného stolu medovou kaši. Později majitelé hradu, členové řádu sv. Jana Jeruzalémského, tento zvyk pozměnili. Jednou ročně, den před svátkem Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna), dostával každý chudý libru chleba, žejdlík piva a krejcar. V roce 1784 řád složil do městské pokladny 213 zlatých a založil nadaci z pozemků v místech, kde se dodnes říká Na Medové kaši. Od té doby do první světové války hradilo město z úroků pomoc nejpotřebnějším chudým. Tradice podávání medové kaše zcela skončila na nádvoří strakonického hradu v roce 1788. 

(c) Město Strakonice, 2010
Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ