Strakonický hrad je jedinečný tím, že v jeho budovách, zdech a uspořádání můžeme sledovat vývoj architektury od dvanáctého až do konce minulého století. Přes všechny proměny si zachoval výraz mohutného hradního komplexu a neztratil charakteristické znaky hradní architektury, chráněné soutokem dvou řek a hlubokým příkopem, kdysi napájeným z nedalekého rybníka.
Jihozápadní část hradního paláce patří mezi nejstarší a zřejmě zde žili ve středověku první majitelé hradu z rodu Bavorů. V nejnižším podlaží románského paláce z 12. století je přístupná místnost sklenutá čtyřmi poli kleneb bez žeber na středový sloup, dnes je pod úrovní terénu (tyto prostory jsou součástí Hradního sklípku).
Původní sídlo Bavorů mělo pevnostní ráz, který byl posílen dvěma věžemi. Jedna byla třípatrová, čtverhranná v jihozápadní části hradu. Vzhledem ke svému špatnému stavu byla kolem roku 1800 stržena. Druhou je dnešní vyhlídková věž Rumpál. Hrad obklopovala kamenná hradba, která vedla na severu až k části, která byla v majetku řádu johanitů.
Původně šlo o dva paláce: starý a nový, avšak zastřešením vznikla nynější dvoupatrová budova, jejíž okna jsou z části arkýřová. Pod nimi stojí kamenný stůl, který podle řádových zvyklostí sloužil k rozdávání kaše potřebným.
Sídlí zde Muzeum středního Pootaví, které představuje pět hlavních oblastí typických pro město Strakonice. Prohlédnout si můžete jedinečnou expozici dud a dudáctví s velkým množstvím nástrojů a nahrávek dudáckých souborů. Expozici loutek s divadélkem. Expozici historie textilní výroby s fezy, barety a zmijovkami. Jistě zaujme i expozice motocyklů světoznámé značky ČZ. Například předválečný motocykl ČZ 500 či závodní motocykl ČZ 125 z roku 1957. K vidění je i jedinečná expozice věnovaná Suverénnímu řádu maltézských rytířů, který ve Strakonicích působil téměř 700 let. Modely lodí Galera a Karaka, interiér válečné lodi či sanitního vlaku, zmenšeného husitského vozu... Součástí prohlídky jsou i prostory kapitulní síně a ambitu s restaurovanými nástěnnými malbami nebo vyhlídková věž Rumpál.
V patře paláce se dochovala místnost s nástěnnou malbou, takzvaným kolem štěstí, a za ní hradní kaple se vstupním gotickým kamenným ostěním a hrotitými okny.
Tato ojedinělá výtvarná památka souvisí se stavebními počiny Bavora III. Světský motiv připomíná vratkost osudu a nestálou přízeň paní Štěstěny. Strakonická malba vznikla kolem roku 1310. Na kole štěstěny se ocitl i sám Bavor III. Na vrcholku jako zvíkovský purkrabí a respektovaný mocný šlechtic, záhy však po nástupu Rudolfa I. Habsburského na trůn jako zemský škůdce a oběť nečistého úskoku jiného šlechtice, aby opět vystoupal nahoru jako příznivec nového krále Jana Lucemburského.
Hradní palác na počátku 16. století rozšířil velkopřevor Jan z Rožmberka a dnes navazuje na budovu kapitulní síně a děkanství. Renesanční přestavbu a vzhled dokládá tzv. malý rytířský sál s trámovým stropem, erby na stěnách a s prejzovými kamny. Dalším dokladem renesanční přestavby hradu je arkýřová věž Jelenka, určená pro stolování panstva po lovech na jeleny ve strakonických revírech. Velká přestavba hradu z 15.–16. století určila současnou podobu. V době, kdy hrad ztratil vojenský význam, rozšířili hradní palác a přistavěli k jižní stěně věž Jelenku. Ve třetím patře renesanční stavby se dochovala reprezentační místnost, která upoutá světlostí, výklenky, velkými okny a trámovým malovaným stropem s pozlacenými hřeby.
Příslušnost velkopřevora k mocnému rodu Rožmberků připomíná fragment nástěnné malby zobrazující erbovní růži rodu. Zatímco se panstvo veselilo v Jelence, vysedávali panoši v předsálí zvaném mázhaus a čas si krátili malováním a psaním různých nápisů po zdech. Vedle mázhausu je dodnes zachovaná černá kuchyně, která je součástí prohlídky muzea.
Z ptačí perspektivy
Celá staletí se na kamenném ostrohu nad soutokem Otavy s Volyňkou ve Strakonicích vypíná středověký hrad. Mohutný komplex s gotickou věží Rumpál je dnes národní kulturní památkou a tvoří nezaměnitelnou dominantu našeho jihočeského města. Vznikl již ve 13. století a nikdy nebyl uzavřeným objektem, vždy patřil k městu a žil s ním.
