Před dávnými časy žil u Strakonic dudák, který svou hrou všechny roztančil, všichni se při zaslechnutí jeho dud začali smát a veselit, jako by je očaroval. Jednou, když se vracel o půlnoci po muzice domů, usedl, aby si odpočinul. Tu se mu zjevil cizí pán v černém a požádal ho, zda by zahrál v hospodě jeho přátelům. Zavedl ho do místnosti, kde seděli samí černě odění páni. Švanda tedy zmáčkl měchy a začal tanec, jaký ještě neviděl, a do čepice mu pršelo dukátů, kolik ještě nedostal. Když šťastný dudák poděkoval, jak bylo zvykem: „Zaplať vám to Pánbůh, vzácní páni,“ otřásla se zem, světla zhasla a zkoprnělý Švanda zůstal sám.
Ráno šli lidé kolem a slyšeli hrát dudy. Přišli blíž a viděli spícího Švandu pod šibenicí. Když se dudák probudil, uvědomil si, že hrál čertům a že je ve spárech zlých mocností, a od té doby ho nic netěšilo. Došel proto do hradního kostela sv. Prokopa a ulevilo se mu ihned poté, co pověsil své dudy za oltář. Čarovné dudy zmizely, ale každým rokem se v den, kdy hrály čertům k tanci, opět za oltářem rozeznějí.